Fotbalisté Slavičína hrají již 30 let divizní soutěž, vzpomíná bývalý předseda klubu pan Mojmír Argaláš

/Rozhovor/  Slavičínští fotbalisté postoupili v roce 1992 do divizní soutěže a v ní působí již třicet let. Mezitím si dokonce dva roky zahráli třetí nejvyšší soutěž MSFL. Přečtěte si rozhovor s bývalým předsedou klubu panem Mojmírem Argalášem.

 

Fotbalový klub FC TVD Slavičín v těchto dnech slaví třicet let od postupu do divizní soutěže. Tehdejším předsedou klubu byl pan Mojmír Argaláš, který nám velmi ochotně poskytl rozhovor. Pan Argaláš zanedlouho oslaví již 80 let, ale je vidět, že má stále výbornou paměť a na postupové chvíle velmi rád vzpomíná.

 

 

Pane Argaláš, v červnu to bylo 30 let od postupu FC TVD Slavičín do divize. Jak s odstupem času vzpomínáte na tyto chvíle?

To byly chvíle, kterých se člověk dožije jenom několikrát za život. Vidíte, že to vynaložené úsilí bylo zúročeno. Řadil bych to k dalším velkým historickým událostem ve slavičínském fotbale – nejdříve 6.místo žáků na mistrovsví ČR v Chebu, postup dorostenců do celostátní ligy a pak postup FC TVD do 3. ligy

 

Kdo tehdy pracoval ve výboru FC TVD? Vy jste byl jeho předsedou?

Výbor tehdy pracoval ve složení –  předsedou jsem byl já, mojí pravou rukou byl Jirka Belžík,  jednatelem byl Jaroslav Dubec, členové Arnošt Gorecký, Ivan Holek  st., Alois Váňa a Ruda Novotný.

 

Kdo tehdy trénoval A tým a můžete nám vyjmenovat hráče, kteří se na postupu podíleli?

Tehdejším a dlouholetým trenérem byl Laďa Papež, ten trpělivě skládal mužstvo, kterému se tento postup podařil. Na všechny hráče si už nevzpomenu, to bychom museli dohledat v archívech, ale oporami byli Ivan Holek ml., Jarda Smolek, Roman Tománek, Jiří Váňa, Laďa Obadal a střelec Jožka Hořák.

 

Tehdy rozhodoval i domácí zápas ze Vsetínem, který jsme v dešti otočili z 0:2 na 4:3. To byl úchvatný duel, vzpomínáte ještě na něj? 

Ano vzpomínám a velice dobře. Trenér Papež postavil jako on to měl ve zvyku mladé hráče. Dodnes si pamatuji na mladého Milana Ptáčkového, když ve druhé půlce nastupoval za nepříznivého stavu 0:2, jak byl tak roztřesený, že si nemohl zavázat ani tkaničky u kopaček a nakonec ten jeho důležitý parádní gól ze čtyřiceti metrů, by se mohl zapsat mezi nejkrásnější v historii.

O postupu se pak rozhodlo výhrou na Stavbě Vsetín. Ve Slavičíně se slavilo do rána a od Pilota šel tehdy průvod až k pivnici Slavičan. 

Na tento zápas jely dva plně vytížené autobusy a fanoušci nám vytvořili domácí prostředí. Slavilo se pak opravdu až do ranních hodin.

Postup se ale nerodil lehce.  Přesto měl tým svoji fotbalovou kvalitu. 

Nemyslím jenom tento postup, ale všechny po sobě jdoucí postupy byly unikátní. Od postupu z 1. A třídy  do Krajského přeboru a v roce 1991 jsme tuto soutěž vyhráli a v roce 1992 se pak vykopala Divize.

Podařilo se Vám získat hlavního sponzora pana Ing. Otu Durďáka, který klub podporuje neustále..

Máte absolutní pravdu. Nebyla to zásluha jenom hráčů a pár funkcionářů. Velmi důležitým a vůbec rozhodujícím bylo, že  nás vzal pod svá křídla pan Ing. Ota Durďák. Ten se nás ujal ve velice krizové situaci, kdy hrozil pád možná až do Okresního přeboru. Chtěl bych mu touto cestou za všechny lidi,  fanoušky, milovníky fotbalu nejen ze Slavičína při tomto výročí moc poděkovat.  Ještě je nutné vzpomenout velkou pomoc v této kritické době Městského úřadu ve Slavičíně s paní starostkou    Alenou Hubíkovou.  Pozvala nás na Městský úřad u příležitosti postupu do divize a poděkovala za dobrou reprezentaci města. Je nutné vzpomenout desítky dalších menších podporovatelů a sponzorů, kteří nám pomáhali překlenout tuto těžkou dobu.

V divizi jsme pak několikrát měli namále, záchrana se však vždy podařila?

To bylo také tím, hráči si museli hledět taky své existence a chodit do práce a pak už nebylo v jejich silách dávat tomu fotbalu vše. Taky to bylo fluktuací a některými slabšími ročníky. Navíc v těchto porevolučních dobách působila v divizních soutěžích mužstva se silnými mecenáši – jako Poštorná, Mutěnice nebo Prušánky.

Přežili jsme i další horké chvilky, nakonec jsme byli farmou Zlína. Jak tuto etapu hodnotíte?

Toto bylo v té době velice důležité a troufnu si říct, že nás to zachránilo před velkými problémy.

Dva roky jsme pak hráli i MSFL, to byl asi vrchol našeho klubu…

To bych přiřadil k výše uvedeným úspěchům naší historie. Po těchto úspěších v divizi i pak v  MSFL, začal být na celé Moravě slavičínský fotbal brán jako velká stálice a výsledky před covidem to jen potvrzovaly..

Nesmíme zapomenout na pohárové úspěchy, vyřadili jsme Baník Ostrava, Zbrojovku Brno nebo 1. FC Slovácko?

A pak pokračuji, to jsme byli známí už v celé České republice. Já mám osobně poháry rád a vždy se na ně těším. Ještě bych tam přidal Znojmo, ale tím jsme přišli o Jožku Hnaníčka, kam poté přestoupil…

Můžete nám popsat svoje fotbalové začátky a Vaši fotbalovou kariéru?

Začínal jsem ve Slavičíně v roce 1956 jako žák. Tehdy jsem poprvé uviděl trenéra pana  Františka Maryáše, ten mi postavil míč a učil kopat. Za dorost jsem hrál za jihomoravské Valtice, kde jsem studoval na dopravní škole. Tato škola mi dala povolání, které se neslučovalo s časem na fotbal,  měl jsem služby na dráze, kdy se hrálo mistrovské utkání. Jenom po vojně díky vedení Spartaku Slavičín a pochopením  mých kolegů v práci, kdy za mě sloužili, jsem hrál za Slavičín v roce 1965-1970. Pak jsem to dohrál v Rokytnici nad Vláří.

Na které trenéry a pak i spoluhráče rád vzpomínáte?

Pan Maryáš, pan Vaněčka a Ludva Šuráň. Ze spoluhráčů vzpomínám na tyto, i když už jich tady většina není –  Milan Měrka, Mira Joura, Cyril Jedlička, Ivan Holek st., Hloušek Ivan, Františák, Záhumenský, Zdeňa Motůz a z těch mladších Jarda Frajt, Slávek Horalík, Laďa Slezák a ostatní.

Jak hodnotíte slavičínský fotbal v tomto postcovidovém období?

Mimo tohoto ročníku, kdy nás provázela řada zranění,  je fotbal u nás na vysoké úrovni, trochu se nám poztrácela mládež a na tomto  úseku je třeba hodně zapracovat…

Co byste popřál slavičínskému fotbalu do dalších let….

Jak už jsem se zmínil,  věnovat se mládeži,  i když vím, že to nebude snadné. A našemu fotbalu přeji, ať se jim daří, krásnou hru a co nejméně zranění.

 

 

 

Pane Argaláš, díky za rozhovor a přejeme do dalších let pevné zdraví a co největší prožitou radost se slavičínským fotbalem…

 

 

S panem Mojmírem Argalášem rozmlouval správce webu FC TVD Slavičín Petr Koseček.

 

]