Byl jsem dost nervózní, vykládá o svém prvním startu v základu Jakub Fojtů

/Rozhovor/ V zimní přípravě nechyběl na skoro žádném tréninku. Tvrdá dřina se mu však vyplatila. Řeč je o nejmladším hráči našeho áčka, Jakubovi Fojtů, který zaujal trenéra Pavla Prešnajdera natolik, že dostal v uplynulém víkendu možnost poprvé nastoupit v základní sestavě a rozhodně nezklamal!

Začneme trochu jinak. Pro mnohé lidi je Jakub Fojtů zcela nové jméno. Představ se pro fanoušky. Z kama jsi, kolik ti je, co studuješ, z jakého klubu jsi k nám přišel…
Tak jsem z Vysokého Pole. Je mi 17 let. Jsem ve druhém ročníku Střední průmyslové školy Zlín, studuju obor strojírenství. Od malička jsem hrál za Vysoké Pole. Byl jsem ale také na asi dvouletém hostování v Újezdě, kde jsem hrál za žáky a potom dorost. Asi před rokem jsem se vrátil zpátky do Vysokého Pole, kde jsem nastupoval za muže.

Ty sis připsal o víkendu proti Frýdlantu první divizní start od začátku. Jaký jsi z toho měl pocit?
Nečekal jsem, že bych mohl nastoupit v základu. Byl jsem dost nervózní, ale snažil jsem se trenérům odvděčit za tu důvěru dobrým výkonem.

Jak sis svůj debut v základu užil? Byl jsi spokojený se svým výkonem?
Na zápas se přišlo podívat hodně diváků, kteří zlepšili atmosféru tohoto zápasu. Takže i díky tomu už to pro mě byl zážitek. Myslím, že pokaždé je co zlepšovat. Nikdy se sebou nebývám moc spokojený. Musím na sobě ještě hodně zapracovat, abych se hráčům v divizi mohl rovnat.

Na podzim jsi sázel branky za dorost, teď hraješ v mužích proti divizním celkům. Jak moc je to velký skok?
Je to strašně velký posun. Mezi hráči jsou markantní rozdíly. V mužských soutěžích je daleko víc soubojů než v dorostu a hlavně jsou to rozhodně tvrdší souboje. Další obrovský rozdíl je v rychlosti hry, hlavně na to jsem si dlouho zvykal a stále ještě zvykám. Určitě je dalším rozdílem také technická vybavenost hráčů. První dotyk, vedení a střelba. Ale je tady taky velký rozdíl v bránění. S obranným blokem, který stále trénujeme, jsem se nikdy předtím nesetkal, takže jsou tu i rozdíly po taktické stránce.

Jsi momentálně nejmladší hráč v kabině. Jak jsi zapadl do kabiny áčka? S kym si nejvíce rozumíš?
Tady ve Slavičíně je podle mě v kabině dobrá atmosféra. Myslím, že mě tady všichni přijmuli. Nejvíc si rozumím s mladšími hráči, takže se Salim(pozn. Martin Salajka), Dádou(pozn. Daniel Zvoníček) nebo s Happym(pozn. Daniel Šťastný).

Co rodiče říkají na tvůj progres? Podporují tě ve fotbale?
Rodiče mě k fotbalu přivedli. Taťka mě trénoval v žácích. Pokud to jde, tak se snaží jezdit na každý můj zápas. Ale jelikož fotbal hraje i můj mladší bratr, tak občas dostane přednost předemnou a jedou na jeho zápas. Samozřejmě jsou rádi, že jsem se posunul do áčka. Podporují mě i tím, že mě teď vozí na každý trénink, za což bych jim chtěl poděkovat.

Momentálně ses přesunul do A-týmu, ale v průběhu jara by se klidně mohlo stát, že by jsi vypomohl třeba béčku nebo dorostu. Nebral by jsi to jako krok zpět nebo tak podobně?
Vůbec ne. Myslím, že tímto se můžu jen zlepšovat. Pro mě je teď nejdůležitější hrát pravidelně. Ať už je to A, B nebo dorost. Když se zrovna do nominace ,,A“ nedostanu, určitě půjdu rád hrát do B i dorostu.

V sobotu odehrajeme utkání proti opavskému béčku. Co očekáváš od tohohle zápasu?
Týmy z divize nijak zvlášť neznám. Vím jen, že výsledek v podzimní části proti Opavě byl 3:1 pro Slavičín. Takže pokud dostanu příležitost, budu se snažit do toho dát všechno, aby jsme získali stejně jako na podzim opět 3 body!