Na vše ve Slavičíně vzpomínám moc rád, povídá náš bývalý kapitán Josef Lukaštík

foto: Luděk Ovesný

S půlročním odstupem jsme si pro vás nachystali obsáhlý rozhovor s našim bývalým hráčem a kapitánem Josefem Lukaštíkem. V rozhovoru se dočtete jak vznikl jeho příchod do našeho klubu a mnoho dalšího.

Vzpomeneš jsi na své začátky ve Slavičíně? Jak se zrodil tehdy tvůj přestup?
Když tak na to vzpomínám, přijde mi to jako kdyby se to stalo teď. Končil jsem své angažmá v Lednickém Rovne, které tehdy hrálo 3. ligu na Slovensku. Zmínil jsem se před Milanem (pozn. v té době byl Milan Otépka ještě hráč), že jsem tam skončil a on jen tak prohodil, zda-li bych nešel do Slavičína. Já se tomu jen usmál, ale další den to nabralo takové obrátky, že se mi ozval pan Navrátil a nakonec to došlo do takového stavu, že jsem se objevil ve Slavičíně.

Ty jsi v tehdejších 38 letech poprvé okusil divizi nebo jsi ji již někde hrál?
Kdysi jsem hrával divizi v Brumově, ale to si teď nevybavuji, kolik mi tehdy bylo. To jsem byl hodně mladý. (smích)

Nebyl to pro bývalého ligového hráče velký skok dolů?
Nemyslím si. Měl jsem sice už nějaký věk, ale nepřemýšlel jsem o tom, zda-li to byl nějaký skok dolů nebo ne. Bral jsem to tak, že fotbal je fotbal a jestli to byla třída taková či maková, to u mě nerozhodovalo.

Přemýšlel jsi kolik odehraješ sezon, když jsi přestupoval do Slavičína?
Tak hlavně při mém věku je vždycky důležité zdraví, což musím i teď zaklepat, že se mi ty zranění vyhýbaly. Jinak jsem nepřemýšlel, že bych udělal třeba pět sezon. Jel jsem zápas od zápasu a v létě to skončilo.

Před novou sezonou jsi ukončil angažmá u nás a celkově i kariéru. Jak těžké bylo tohle rozhodnutí? Přemýšlel jsi dlouho?
No, každý říká, že ukončit kariéru je těžké, ale pro mě to až tak těžké nebylo. Já jsem byl rozhodlý dá se říct už v zimě (pozn. 2017), kdy jsem chtěl skončit, ale tehdy mě přemluvil Milan ať to vydržím do léta. Nakonec jsem to tedy prodloužil do léta, ale to už z mé strany byla hotová věc, že skončím. Neměl jsem třeba problém namotivovat se na trénink nebo zápas, ale chtěl jsem to ukončit, abych mohl být s dětma, věnovat se rodině.

Nepřemýšlel jsi o trenérské dráze či jiné funkci i třeba ve Slavičíně? Nenabízeli ti to?
Nenabízeli a nevím jestli bych na tu trenéřinu měl nervy. (smích) Stačí mi, co mám doma za děti a mít takových rošťáků ještě třeba 15, tak to ne. (úsměv) Něco jiného by byl třeba dorost. To už bych si dokázal představit, protože přece jen jsou to větší kluci, ale zatím nemám v plánu oprášit svoji trenérskou ,,B“ licenci. (smích)

Ve Slavičíně jsi byl 4 a půl roku, odehrál si přes 115 mistrovských utkání. Jak vzpomínáš na tohle angažmá?
Velice kladně. Hlavně, když jsem přišel první rok do Slavičína, tak tým měl těžké záchranářské starosti a málo bodů k tomu, takže jsem šel do toho s rozpakama jestli se to dá zachránit. Vytvořila se však super parta spolu s dobrým trenérem(pozn. Vladislav Straka), který to dokázal vše stmelit. Sezona se zachránila a parta pokračovala dále, protože vesměs se hráči neměnili. Jeden, dva přišli nebo odešli, ale jádro týmu zůstávalo. Hodně jsme to měli o partě, sedlo si to a teď to stále jede. Opravdu to hodnotím velmi kladně, mám tam výborné kamarády a moc rád na vše vzpomínám.

Ty jsi měl velmi dobrou tréninkovou morálku. Dokonce si i místo vynechání tréninku jel nejednou do Slavičína autobusem. Kde jsi v sobě bral tu sílu a motivaci?
Mně to nedělalo problém jezdit na trénink vlakem, autobusem nebo autem. Když to nešlo autem, jel jsem autobusem a třeba aspoň mladí viděli, že to nešidím. (smích) Ne teď vážně, nepřemýšlel jsem nad tím, prostě byl trénink a neřešil jsem dopravu.

Sleduješ i po skončení kariéry dál kluky ze Slavičína?
Jasně. V sobotu nebo v neděli se podívám, jak kluci hráli. Nejsem takový, že když jsem skončil, tak se nezajímám.

Nelákali tě funkcionáři z nižších soutěží, aby si i přes svůj věk šel hrát za jejich tým?
Ano, jako každý rok i teď jsem měl toho hodně. Nabídek bylo vážně dost, ale všem jsem řekl jasně, že ne.

Nestýská se ti po fotbale? Přece jen po tolika aktivních letech..
Právě vůbec. Jsem opravdu rád, že jsem to ukončil a jsem nyní bez fotbalu.

Jak nyní trávíš svůj volný čas, kterého nyní máš asi přece jenom více?
Jelikož nemusím na tréninky do Slavičína přes týden a víkend mám volný, tak jezdívám s klukama(pozn. synové Oliver a Mathias) na zimní stadion, kde trávím s něma hodně času. Dá se říct, že jsem teď vyměnil fotbal za hokej a hlavně klukům se věnuji.

Vypadáš ve velmi dobré formě. Udržuješ se i jinými sporty než fotbal?
Nevím jestli vypadám dobře. (smích) Jednou za týden si jdu s kamarádama zahrát hokej, ale fotbal nebo že bych si šel zaběhat, to ne.

Chtěl by si na závěr vzkázat něco slavičínským hráčům nebo fanouškům?
Já bych chtěl hlavně popřát do Nového roku zdraví hráčům, protože to je pro ně to nejdůležitější a do probíhající sezóny dobré výsledky. Slavičínský fanoušek je velmi náročný , takže hlavně ať jsou dobré výkony a výsledky!

---

Očima jiných…

,,Na Pepu nejde zapomenout. Vzpomínám na něj jenom v tom nejlepším, protože zaprvé si ho vážím jako člověka a zadruhé jako fotbalisty. Já ho potkal poprvé ve Zlíně a právě Pepa mi nahrál na můj první gól ve Zlíně, na což nejde zapomenout. (úsměv) Pořádně jsme se poznali až ve Slavičíně. Padl mi do oka, protože já mám rád tady ty typy, kteří nikdy nechtějí prohrát, byť se jedná o tréninkový zápas nebo mistrovský. Takových stoperů jako byl Pepa tady bylo málo a pro nás po celou dobu byl obrovskou oporou,“ vzpomíná nynější kapitán slavičínských Petr Švach na našeho bývalého spoluhráče.

O své vzpomínky na bývalého kapitána se s námi podělil i další dlouholetý hráč Slavičína, Lukáš Mezírka. ,,Od první chvíle, co Pepa došel do kabiny ukazoval, jak moc byl pro nás platným hráčem. Jeho přístup k tréninku nebo zápasu byl ukázkový. Byl to ostřílený prvoligový borec, ale na nic si nehrál a mezi nás zapadl, jakoby s námi hrál celou dobu. Třeba v bagu dokázal dělat úplně kulišárny a doteď když si na to vzpomenu, tak se tomu zasměji. Jednoznačně dokazoval po celou dobu svého působení, že je to i přes svůj věk nadstandardní hráč. Jeho odchodem z týmu jsme ztratili všichni vynikajícího spoluhráče a kamaráda v jednom.“

Tehdejší přestup domlouval a vyřizoval dnes již bývalý předseda oddílu pan Petr Navrátil. ,,Příchod Pepy Lukaštíka byl pro klub jednoznačným přínosem. Jeho profesionální přístup motivoval ostatní a vedle něho mladí spoluhráči fotbalově vyrostli. Nerad prohrává a proto dokázal strhnout ostatní k maximálním výkonům a třeba k vyřazení ligových oddílů v pohárech. Kdybych se měl znovu rozhodovat, usiloval bych o to mít takového hráče v týmu,“ vzpomíná na výborného fotbalistu nynější člen VV Petr Navrátil.