Jarní hodnocení áčka: Čtvrté místo, špatný závěr jara a odchod trenéra

Jako první jsme si pro vás připravili zhodnocení jarní části soutěže našeho áčka. Co se povedlo a naopak si můžete přečíst níže a navrch jsme nachystali rozhovor s končícím trenérem Milanem Otépkou.

K jarnímu tažení našeho mužstva se vyjádřil trenér Otépka. ,,V zimě nic nenasvědčovalo tomu, že by nás na jaře mohla postihnout velká marodka, kdy jsme trénovali ve 20 až 22 lidech. Vše se vyvíjelo tak jak mělo,“ povídá na začátek a pokračuje. ,,Sezóna však ukázala, že ve spoustě zápasu jsme jeli v 11-12 hráčích kvůli marodce, což je pro každého trenéra složité. V případě nepříznivého stavu utkání nebo změny v sestavě jsem už neměl možnost adekvátně reagovat. V tomto případě mě mrzí, že jsem nebyl hráč Slavičína (pozn. trenér Otépka se stal před sezonou hráčem Zádveřic), protože jsem mohl naskočit a být třeba i platný.“

,,Co se týče umístění, chtěli jsme být do třetího místa a nakonec to bylo čtvrté. Myslím si, že když jsme hráli novou soutěž a soupeře neznali, tak to byl úspěch,“ hodnotí umístění v divizi. ,,Konec soutěže byl složitý, látali jsme to jak se dalo, málo se trénovalo, proto je 48 bodů krásných, ale kdyby jich bylo 50, tak bych byl úplně spokojený,“ komentuje spokojeně Otépka.

,,Tým má určitě na to, aby atakoval špici divizi, ale za předpokladu zvýšení konkurence, kdy musí přijít 2 až 3 hráči a hlavně poctivě trénovat. Pak lze z mančaftu vyždímat mnohem více. V neposlední řadě pomůže klukům i výměna trenéra, kdy budou mít novou motivaci se ukázat,“ poodhalil své ukončení působnosti na pozici hlavního trenéra ve Slavičíně.

,,Jednoznačně zápas v Rosicích, kdy jsem oslovil svého dlouholetého spoluhráče i kolegu na trenérské pozici, Michala Švacha, aby nám pomohl. Všichni ten zápas odjezdili srdcem. Pro mě nejpodařenější zápas možná i celé sezóny,“ má jasno o nejlepším zápase jara, potažmo celé sezóny.

,,Určitě domácí utkání proti Staré Říši a zápas v Polné,“ vyhrkne trenér bez rozmyšlení a víc k tomu nechce dodávat.

,,Potěšili mě zkušení hráči, kteří vždy odvedli to, co jsem od nich očekával, proto bych nerad nikoho vyzvedával oproti ostatním. Kdybych ale přece jen musel, tak mě mile překvapil mladý Salajka. U něj se to vše odvíjelo od tréninku, chodil poctivě, nevynechal trénink a když dostal příležitost, tak se jí chytl a získával pro něj cenné zkušenosti,“ hodnotí kladně nejen zkušené hráče, ale i budoucí naději slavičínské kopané.

Milan Otépka: Ve Slavičíně jsem prožil kus svého života a vždycky se tu budu rád vracet!

Ty po 15 letech končíš ve Slavičíně, momentálně na pozici trenéra. Jak těžké bylo rozhodování?
Začnu trochu jinak. Když to člověk dělá naplno, kdy se tomu věnuje v podstatě 24 hodin denně, tak dříve nebo později dojde impuls, kdy zjistíte, že mužstvu nemáte už co dát a chcete, aby se i tak posunulo. Pak jsou dvě varianty. Buď obměníte základní osu 4 až 5 chlapů a nebo přijde nový trenér. Bohužel v podmínkách skoro každého divizního týmu není možnost vyměnit 5 hráčů, proto přichází možnost druhá. Já jsem se takhle rozhodl a myslím si, že to prospěje hlavně klukům, kteří budou mít novou motivaci. Pro mě to bylo samozřejmě hodně složité, protože jsme tady prožil kus svého života a byly to samé krásné okamžiky, nebo člověk si teď vzpomene jenom na ty krásné, proto poděkování patří všem. Chtěl bych vyzvednout pana Navrátila a Broňu Münstera, kteří mě do Slavičína přivedli jako hráče a pak mi dali důvěru trénovat divizi, za což jsem jim moc vděčný. S těma dvěma to bylo pro mě nejdojemnější rozloučení, ale budu se snažit i nadále jezdit za klukama, celým krajem a pořádně jim fandit. Nikdy neříkej nikdy a třeba se naše cesty zase spojí, ale to ukáže až čas.

Ukončuješ zcela své působení ve Slavičíně nebo budeš působit v klubu, ale v jiné funkci?
Samozřejmě něco proběhlo, nějaké formy uplatnění v klubu, ale já jsem to vyhodnotil, že pro obě strany, i když to bylo těžké, bude nejlepší si od sebe oddechnou i když uvidíme, co přinese budoucnost.

Naznačuješ, že si nechceš úplně zavřít dveře do budoucna?
Slavičín je Slavičín. Vždycky si vzpomenu, že jsem tady prožil velkou část fotbalové kariéry a začínal tu trenérskou. Když by potřebovali pomoct a případně mě oslovili, tak určitě budu uvažovat. Jak jsem už jednou zmínil: nikdy neříkej nikdy.

Končís jako trenér ve Slavičíně. Chceš si dát úplnou pauzu od fotbalu nebo máš jiné nabídky?
Nějaké nabídky proběhly. Původně jsem chtěl úplně odejít od fotbalu a vyčistit si hlavu. Nicméně se něco rýsuje, ale ne na pozici hlavního trenéra, to ani nechci. Momentálně to vidím na asistenta ve spojení s doděláním si trenérské licene A, kdy se člověku potom otevřou dveře dál.

Poděkování na závěr

,,Chtěl bych ještě poděkovat klukům, mladí mi to teď prominou, ale hlavně těm starším, co jsme spolu hráli a pak trénovali. Začínal jsem s Tomášem Švachem, který byl tehdy ještě 17letý, s Peťou Švachem a spoustu dalších, co jsme celou dobu spolu válčili. Nechtěl bych na nikoho zapomenout, ale zase nechci jmenovat úplně všechny. Všem bych chtěl ještě jednou poděkovat. Bylo to se všemi moc fajn, přeji ať se daří jim i jejich rodinám, ať jsou šťastní a fotbalem se baví.“

Fotogalerie: Jak šel čas…