Už před zápasem jsem věděl, že se bude přepisovat klubová historie, povídá matador Michal Švach

/Rozhovor/ Na hřišti v zápase proti Rosicím byl nejstarší hráč, ale rozhodně tak nepůsobil. Bránil, útočil, byl prostě všude. My jsme si pro vás připravili zajímavý rozhovor, kde si můžete přečíst o zápase, ale i tom, že se přepsala slavičínská klubová historie!

Naskočil jsi do zápasu na půdě Rosic. Jak se ti zápas líbil?
Zápas jako takový se mi líbil hodně. Byla to taková přetahovaná, kdo dá první branku. Domácím patřil začátek zápasu a svou kvalitu předváděli zejména při standardních situacích. My jsme vycházeli ze zajištěné obrany a hráli na rychlé protiútoky. Kdyby lépe vyřešil brejkovou situaci v samotném závěru Adam Bartoš, mohli jsme odjíždět domů se třemi body.

Čekal jsi, že vydržíš celý zápas?
Takto jsem nad tím nepřemýšlel. Když jdu do zápasu, tak tam jdu s tím, že tam odevzdám všechno. Kdo mě zná, tak ví, že nehraju fotbal jen na půl plynu. A je úplně jedno jestli je ti dvacet nebo čtyřicet nebo zda-li hraješ celý zápas či deset minut. U mě je to spíše o celkovém zdraví, o svalových problémech a v poslední době o vleklém zranění achillovky. Pravda ale je, že jsem si raději před utkáním dal pár brufenů.

Prakticky trénuješ a hraješ už jen s béčkem, ale v sobotu proti Rosicím jsi patřil k nejlepším. Jak je možné, že jsi tak bravurně zvládl takový skok mezi soutěžemi?
Nemyslím si, že jsem patřil mezi nejlepší. Bojovali jsme všichni a zejména obrana spolu se skvělým Jeldou v bráně fungovala bezchybně. Ve středu nastoupil doma proti Žďáru Brfa (pozn. Bronislav Fojtík) a taky si svůj post odehrál se ctí. U hráčů, co nastoupí jednou za čas, je to hlavně o hlavě, zodpovědnosti a odvaze. Navíc je tam dalších deset spoluhráčů a ti vypomůžou. Jak říkám, jednou za čas se to zvládnout dá, ale pravidelně bez tréninku se nedá hrát žádná soutěž.

Do zápasu nastoupili 4 Švachové. Stalo se ti to už někdy? Více Švachů asi v budoucnu za áčko jen tak nenastoupí, že?
Když mi Milan zavolal a oznámil nominaci na zápas, hned jsem psal bráchovi, že se bude přepisovat klubová historie. I v kabině si z nás ostatní utahovali, že je tu dnes přešvachováno. A to ještě byla v hledišti manželka, dcera a rodiče. To máte další čtyři. A jestli nastoupí v budoucnu další Švaši? To není otázka pro nás, ale pro kouče Otépku. Ale předběžně jsme domluveni, že do roku 2032 mu budeme kdykoliv k dispozici. Teda pokud se to nebude krýt se zápasem juniorky. (smích)

Jaké to je hrát se svým synem v zápase. Snažíš se mu radit, pomáhat nebo jsi schopný ho i seřvat?
Jak jsem již naznačil v textu výše, snažím se dát do zápasu všechno od první minuty, takže na rodinování není čas. Nějaké rady, instrukce a podporu se mu snažím dát, ovšem ne dlouhé poučování. Ale hlavně ho musím častokrát krotit. Má mou povahu, nerad prohrává a souboje nevypouští. Jen s tím řečněním má problémy, ale to se snad věkem srovná.

Béčku se nyní daří. Užíváš si postavení v horní polovině tabulky oproti loňským záchranářským bojům?
V béčku se vytvořila dobrá parta. Trenér Váňa na nás nikterak netlačí, navíc skloubil tréninky s dorostem, takže se nás v týdnu sejde docela dost a na výsledcích je to znát. Rozhodně je současné postavení v tabulce příjemnější a navíc to nahrává i možnosti zařazovat postupně ,,mladé pušky“ z dorostu. Pomaličku si musíme dávat s Boťákem (pozn. Milan Both) individuální plán, abychom jim stíhali.