Dan Sochora: Chceme si uhrát třetí místo v tabulce. Když to nevyjde? Na zakončené bude i tak veselo

/Rozhovor/ Stabilní člen naší rezervy, to je fotbalový univerzál Daniel Sochora. V obsáhlém a upřímném rozhovoru se rozpovídal o svém působení u áčka a taky prozradil, jak si užívá nynější pohodu v béčku.

Pojďme se vrátit ještě k zápasu. Zhodnoť průběh utkání z tvého pohledu.

Už před zápasem jsme věděli, že Nevšová není na čele tabulky jen tak náhodou, a určitě jsme chtěli hrát ze začátku opatrně. Po pár minutách utkání jsme viděli, že soupeř také myslí v první řadě na defenzivu a budou nejspíš spoléhat na své rychlostní útočníky, kdy hráli rychlé protiútoky. Častokrát jen nakopli míč dopředu, ale my máme vzadu zkušené a urostlé stopery, takže dlouhé míče jsme si pohlídali. Byl to takový zápas nahoru-dolů, ale bez pořádného zakončení. Ke konci zápasu jsme měli určitý tlak, ale nedokázali jsme pořádně zakončit. Nevšová pořád hrozila protiútoky, kdy nás podržel brankář Jelínek. Těsně před koncem utkání nedal soupeř gól do prázdné brány, takže si myslím, že můžeme být rádi za remízu. Určitě jsme si výsledek představovali trochu jinak, protože jsme hráli doma a chtěli jim vrátit porážku z jejich hřiště.

Béčku se na jaře daří. Čím si vysvětluješ všeobecně pohodu oproti minulé sezóně?

Myslím, že je to trenérem. Všichni kluci jsou s panem Váňou spokojení. Na trénincích je legrace a pohoda, teda největší legraci si pořád dělají kluci ze mě. (smích) Trenér je do party a všichni si s ním rozumím, takže to je asi hlavní důvod z mého pohledu. Dále je to taky tím, že už za nás nechodí hrát tolik kluků z A-týmu. Nic proti nim samozřejmě, všechny je znám a jsou to super kluci, ale klukům v B-týmu se to nikdy moc nelíbilo a daleko lépe teď funguje to, že z A-týmu nechodí prakticky nikdo, ale hrají spíše kluci z dorostu. Daleko líp se pak poslouchá, že jsme vyhráli 5:1 proti silné Mladcové a uhráli jsme si to sami bez pomoci.

S jakým umístěním bys byl spokojený? Medailové pozice jsou stále ve hře..

Na první, potažmo druhé místo ztrácíme hodně bodů, ale třetí místo je určitě reálné. Pokud budeme pokračovat ve formě a pohodě, kterou teď máme, tak si myslím, že bychom na to třetí místo mohli dosáhnout. Je potřeba být soutěživý, takže pokud bychom to zvládli, bylo by to super. Zklamaní určitě nebudeme ani z nižší příčky. Na zakončené bude veselo tak či tak. (úsměv)

Ty jsi stabilní člen sestavy. Vnímáš, že na hřišti jsi jeden z těch zkušenějších?

Jsem rád, že s klukama můžu pořád hrát, i když kvůli práci stíhám už jenom páteční tréninky. Jeden trénink za týden je opravdu málo a taky to jde pak poznat na hřišti. Já už patřím spíše mezi tu starší polovinu týmu, takže jsem rád, když můžu nějak poradit mladším klukům. Nějaký rok zpět jsem býval před každým zápasem nervózní, ale teď už nebývám vůbec. Jsem rád, že můžu podporovat mladší kluky z dorostu, jako kdysi ti starší podporovali mě.

Dříve jsi nastupoval i za áčko. Chtěl by ses ještě posunout do A-mužstva a porvat se o základní sestavu?

Trénovat a hrát za A-tým bylo skvělé. Dokonce jsem jako patnáctiletý nebo šestnáctiletý nastoupil v několika zápasech na pár minut v MSFL, což pro mě tehdy byly úžasné zkušenosti. Hrát a trénovat s exligisty byl pro mě zážitek. Hodně jsem se snažil, abych se v áčku udržel, protože mě tréninky s tak kvalitními hráči a trenéry bavili. V A-týmu se to přece jenom bere trochu vážněji než u nás v béčku. Hrát divizi vyžaduje neustále na sobě pracovat, trénovat několikrát týdně. Později u mě přišla vysoká škola a jiné další aktivity. Fotbal už tedy nebyl na prvním místě jako dřív. Teď jezdím do Slavičína na víkendy a ta představa, že bych si zahrál ještě někdy za první mužstvo není reálná. Určitě ale vzpomínám jenom v dobrém na mé působení a jsem moc rád, že jsem mohl být kdysi toho součástí.