Milan Ptáček si vyzkoušel angažmá v brněnské Zbrojovce. Teď je čestným prezidentem slavičínských fotbalových internacionálů

/Rozhovor/  Slavičínští ligoví dorostenci postoupili v roce 1980 do celostátní ligy. Předsedou klubu byl v té době Ing. Milan Ptáček. Ten je sice odchovancem brumovského fotbalu, ale po návratu na Valašsko z brněnské Zbrojovky, nakonec zakotvil ve Slavičíně.

 

Fotbalový klub ze Slavičína se zapsal nesmazatelně do historie československého fotbalu v osmdesátých letech, kdy se podařilo dorostencům postoupit do celostátní ligy. Na Valašsko tak zavítaly mužstva obou pražských „S“, Bohemians, Dukly, Plzně, Hradce Králové, Baníku Ostrava či Teplic. Jak na toto období a také na svoji hráčckou kariéru vzpomíná Milan Ptáček se dozvíte v našem rozhovoru.

 

Milane, ve slavičínském klubu jste působil jako hráč, později i trenér a nakonec jako předseda klubu. Jak jste se do Slavičína dostal, neboť jste rodák z nedalekého Brumova…

Do Slavičína jsem se dostal díky fotbalu. Přestoupil jsem do Vlárských strojíren ze Zbrojovky Brno, v červenci 1974.

Vím, že jste hrál i ve Zbrojovce Brno, můžete nám přiblížit své angažmá?

Do Zbrojovky Brno jsem přestoupil z MEZ Brumov v lednu 1973. Absolvovali jsme výběr nových hráčů začátkem listopadu 1972. Ten proběhl ve formě fotbalového zápasu na škvárovém hřišti. Já jsem hrál první poločas stopera. Vedle mne hrál skvělý prvoligový hráč Soukal, středního záložníka Jožka Hnaníček ze Štítné nad Vláří (otec ligového fotbalisty), další Brumovjan Jožka Lysáček hrál na pravé straně útoku. Dal krásnou branku, druhý poločas už nemusel hrát. Já jsem hrál ještě středního záložníka ve 2. půlce. Sledovala nás tam trenérská rada Zbrojovky i s trenéry. S Josefem Lysáčkem jsme při výběru oba uspěli. Bylo nám sděleno, abychom se připravili, že v lednovém přestupním termínu budou jednat s oddílem kopané MEZ Brumov a abychom o tom nikde nehovořili. I na tom výběru jsme byli bez vědomí Brumova. A v lednovém přestupním termínu jsme byli oba koupeni, každý za 15 000,- Kč do ligového mužstva.

Jaro jsem hrál v v divizním B-týmu na postu pravého beka nebo předstopera v herním systému 1-4-3-3. Byli jsme vlastně juniorka ligové Zbrojovky. Spoluhráči byli například Pelikán, Páleník, E. Došek se střídali v brance, v obraně jsem hrál s Tolarem – přišel ze Slavie Praha, J. Hamálem, Hamříkem, Bártou, Jochmanem, později tam přišli ještě z dorostu J. Mazura, K. Večeřa, J. Jaroš  a Jindra Svoboda  (olympijský vítěz z Moskvy). Já jsem v B-týmu hrál v základu. Trénovali jsme v úterý, čtvrtek, pátek a já ještě s některými ve středu, pod vedením asistenta trenéra A-mužstva pana Velíška. V ty středy si tam někdy přišel potrénovat ing. Ivan Hrdlička, bývalý reprezentant ČSSR, který do Brna přestoupil ze Slovanu Bratislava. On bydlel přes týden v Brně na svobodárně a spolu jsme častokrát poseděli večer po tom středečním tréninku. Za ligové mužstvo jsem hrál jeden přípravný zápas na pravém beku  místo Jana Klimeše. To jsem byl velice nadšený, vyhráli jsme moc ku nule a hrál jsem celý zápas.

Po jarním kole jsem byl a s J. Lysáčkem vybrán na letní soustředění s prvoligovým mužstvem, které proběhlo v Hranicích na Moravě. A tam jsem také hrál v přípravném zápase proti Dukle Hranice pravého beka. Ervín Haraga, můj spoluhráč z Bumova hrál za Duklu ve středu zálohy a měli jsme spolu pár nelítostných soubojů (smích). Podzim jsem dohrál v B-týmu, A-tým hrál tehdy pod trenérem F. Havránkem o záchranu. A trenér prosazoval v defenzivě urostlé hráče a tvrdý až hrubý fotbal.

Po odehraní podzimu proběhlo celoroční slavnostní hodnocení hráčů B-týmu. A já jsem byl vyhlášen nejlepším hráčem mančaftu a to tehdy za nás hráli fluktuanti z A-týmu – Karel Jarůšek, Jiří Hajský, Karel Kroupa (on byl tehdy po žloutence a hrával mistráky za nás) a  tímto hodnocením jsem si hodně otevřel vrátka do A-týmu.

V únoru 1974 jsem se oženil a musel řešit bydlení a další otázky. Měl jsem tehdy nabídky ze Sigmy Olomouc – trenér Karel Bruckner, také ze Zbrojovky Vsetín – trenér Dytrich nebo JTT Veselí nad Moravou a další. Jaro jsem ještě odehrál v Brně v divizním B- týmu na místě předstopera s Jiřím Hamříkem nebo s Jardou Hamálem.

A protože jsme byli s manželkou oba z Brumova, tak jsem byl dohodnutý na přestupu se Zbrojovkou Brno do Slavičína. Tam jsem měl v nabídce okamžitě byt i práci. Ten přestup jsme domlouvali s panem L. Bělejou a J. Hamalčíkem. Vlárské strojírny se dohodli k oboustranné spokojenosti se Zbrojovkou Brno. Předsedou fotbalu tam byl ing. Trnka. Tak jsem se tedy dostal zpátky na Valašsko.

V nedávné brumovské anketě jste se dokonce dostal mezi jedenáctku století. Jak vzpomínáte na brumovskou škváru a své spoluhráče?

Do jedenáctky století jsem se jakýmsi zázrakem dostal v anketě, kde mohli hlasovat návštěvníci fotbalu přímo na hřišti, ale také na internetu po dobu pololetí do 30. 6. a také příznivci brumovského sportu. Za Brumov jsem hrál závodně fotbal, hokej, volejbal. Navíc mě přemluvil předseda volejbalu J. Ginter a trénoval jsem ženy a starší žákyně, dokonce na vojně v Olomouci (11/ 1969 až 04/ 1970 jsem hrál volejbal v Dukle Olomouc na postu nahrávače).

Mými skvělými spoluhráči v Brumově byli A. Dvorský, O. Loucký, K. Matějíček, A. Šanta ,V. Šenkeřík, J. Ginter, J. Lysáček, bratři F. a S. Sabršulovi, S. Častulík, A. Durčík, F. Loucký, T. Tankó, J. Trčka, L. Bukovanský, F. Kozubík,  M. Hošek, V. Březáček, J. Hrnčiřík a mladíci F. Polách, J. Miklas,  brácha Oldřich, trenérem byl Z. Miklas , vedoucím mužstva J. Okleštěk a předsedou fotbalového oddílu Bedřich Loucký. Hodně jsem se toho od nich naučil a rád na ně vzpomínám.

Ve Slavičíně jste hrál s několika výbornými fotbalisty. Na které rád vzpomínáte?

Ve Slavičíně byl perfektní mančaft, který tehdy postoupil do Krajského přeboru. Přišel trenér Milan Malota z Valašských Klobouk (hrával 1. ligu za Jiskru Otrokovice v obraně). Podzim jsme zakončili na 2. místě jeden bod za Fatrou Napajedla, která tehdy spadla z divize. Nedá se zapomenout na tehdejší spoluhráče, například  v přátelském zápase jsme na Vsetíně porazili třetiligovou Zbrojovku 4:1. Oni nás škaredě podcenili a my jsme se vyhecovali na pěkném širokém hřišti, kdy ve Slavičíně bylo v té době úzké hřiště. S úctou vzpomínám na výborné spoluhráče, kterými byli:

L. Daďan, K. Kovařík, P. Navrátil v brance, obrana J. Zoller, M. Veslý, A. Bačo, Z. Fojtík, E. Ševčík, O. Majc, J. Macek, L. Papež

na záloze L. Horký, M. Ptáček, V. Strnad, F. Růžička, A. Vaněčka, L. Floreš, R. Novák, M. Novák

útočníci E. Kašík, M. Barcuch, J. Tomek, M. Both, S. Vaculín, L. Váňa ze Sehradic, Z. Majc a pod trenérem pplk. F. Šustkem byli také dobří dobří vojáci Rigo, Szabo, Toth a další.

 

V roce 1980 jsem byl osloven panem ředitelem Vlárských strojíren  panem Bělejou, abych začal pracovat ve výboru fotbalového oddílu (FO). Podle tehdejších stanov jsem byl na výroční členské schůzi FO navržen a zvolen do výboru FO a hned ten večer mě výbor FO zvolil za svého předsedu. Na mých třicet roků to byla velká výzva. Neměl jsem takovou pozici ve fabrice, jako můj předchůdce pan Vladimír Jančařík, který byl předsedou ROH ve Vlárských strojírnách (VS). Ten se s zasloužil o výstavu budovy, kde byla dílna s garáží správce stadionu, sociální zařízení pro návštěvníky stadionu a v horním podlaží ještě velká sušárna vypraných dresů.

Dělal jste předsedu oddílu, když se hrála dorostenecká liga. To byly asi „zlaté časy“ slavičínského klubu.

Na  postup mezi elitu dorosteneckého fotbalu ČSSR  se nedá zapomenout. Poslední kolo o postup v moravské lize jsme hráli s Frýdkem-Místkem doma ve Slavičíně. Zápas byl skoro do samého konce bez branek, našim hráčům fandilo 1000 diváků, vynikající atmosféra a drama do poslední minuty zápasu.  A ještě dnes vidím ten „trestňák“ z levé strany na branku Frýdku  u sportovní haly. A to byla naše branka, když jsem ještě hrával. Střelci trestných kopů mohli dobře zacílit, naši kluci to měli natrénované. A Mirek Mynář poslal trestňák přímo do šibenice, kterou hlídal vedle zdi brankář. Ale Mira naznačil točák kolem zdi, gólman vyběhl za zeď, ale míč trefený přímým nártem vymetl šibenici. Kdyby brankář zůstal stát, tak by to asi chytil. Ale zeď byla doplněna našimi hráči, takže gólman asi míč neviděl…..až v síti. V konečné tabulce jsme skončili na 4. postupovém místě a těšili se na zápasy se Slávií a Spartou Praha, Škodou Plzeň, Zbrojovkou Brno, Baníkem, TŽ Třinec a dalšími mužstvy, kde se trénovalo pod vedením špičkových trenérů ve střediscích vrcholového sportu mládeže (SVSM). Tato SVSM byla zřizována  podle vzoru ze zahraničí (Anglie, NSR, NDR apod).

A  začala velice náročná práce celého výboru FO. Rozdělili jsme výbor na komise stavební- ing. František Bill (nové šatny na tribuně pro žáky, přípravku, hrací plochy aj)

hospodářská- Ing. G. Lipták

technickou – přestupy, disciplinárka, rozhodčí- Ing. František Pleva

finanční – vedoucí pan Skrášek

Tajemníkem byl tehdy Ervín Haraga, kterého nahradil skvěle Ing. Zdeněk Kučera

Metodikem mládežnického fotbalu byl František Maryáš ( II. trenérská třída, dlouhodobý trenér dospělých i mládeže.

Ve výboru FO pracovali ještě zkušení  ing. Otrusina, Jan Zouhar (zástupce ředitel ZŠ),J. Josefík , R. Novotný a další. Kromě trenérů velkou práci odváděli  vedoucích mužstev .

Tehdy jsme měli velkou podporu všech podniků ve Slavičíně. Svitu,  JZD Vláry, Státních statků, Komunálních služeb, Výzkumného a Vývojového Ústavu vojenského, Vojenské posádky a dalších. V těchto organizacích a firmách byli na klíčových vedoucích funkcích bývalí fotbalisti, hokejisti, volejbalisti, tenisti, lyžaři, atleti, gymnasti ( za všechny bych uvedl zástupce ředitele ZDŠ p. Josefa Beránka.  Maximálně nám pomáhal  i MNV za předsedy  Ing. Drgáče.(vhodné zaměstnání fotbalistů a jejich manželek, pomoc v řešení bytů aj.)

Na trenérském úseku  ligového dorostu to bylo velice složité. Trenérské smlouvy nám schvalovalo vedení TJ VS. Jediná trenérská II. třída byla u p. Františka Mariáše. Ale  ten byl po operaci očí (šedý zákal)  na trenérské lavičce A- dorostu nepoužitelný. Zájemce o trénování ligového dorostu pana učitele a trenéra 2. ligy Uh. Brodu pana L. Jánského nám hlavní výbor TJ zamítl (dotyčný prý v r. 1968 vystoupil veřejně proti obsazení ČSSR vojsky Varšavské smlouvy v r. 1968).  Využili jsme naštěstí  známostí s předsedou trenérské rady Jihomoravského kraje v Brně  pplk Aloise. Špačka (to byl můj trenér v Dukle Brno-Řečkovice a setkávali jsme se, když jsem hrával ve Zbrojovce Brno). Ale hlavně jsem se tehdy seznámil s Milanem Bokšou ( rodák z Aše, ročník 1952, byl vedoucím nově zřízeného úseku mládeže na fotbalovém svazu v Praze, později trénoval  Drnovice, Lerk Brno a jiná prvoligová mužstva). A také nám pomohlo, že jsme už měli mužstvo přípravky (trenérem byl pan Vacula). Nastal totiž i velký zájem o fotbalové trenérské kurzy, protože nám na fotbalovém ústředí v Praze zagarantovali měsíční platy trenérů od přípravky až po A – dorost. Metodik mládeže – 500,- Kč, trenéři A – dorostu 500,-Kč, ostatní trenéři – mladší dorost, včetně přípravky 300,- Kč měsíčně. Měli jsme velké problémy to obhájit u hlavního výboru TJ VS, ale  veškeré náklady spojené s platy trenérů mládeže i cestovní i jiné náklady u mládeže nám dotoval fotbalový svaz v Praze, jako by i ve Slavičíně bylo SVSM. Takovou podporu nám zajistil postup A-dorostu  mezi elitu ČSSR. Dostali jsme dvě místa na školení trenérů II. trenérské třídy, další místa na III. trenérské třídy i základní školení trenérů. Kvalifikovaní trenéři byly zárukou odborné  trenérské práce u mládeže…uvedu příklad…. Trenér  pan Vacula u začínající přípravky v r. 1980 měl na tréninku jeden míč pro 20 vybraných adeptů. V rámci rozcvičky jim dal  kolečko okolo rybníka a potom hráli na dvě branky fotbálek. Nebylo tehdy kvalifikovaných trenérů, nebyl dostatek jiné hrací plochy a pan Vacula (tehdy zdarma) se obětavě  věnoval trenérské práci, jako bývalý skvělý fotbalista, útočník a střelec na závěr své fotbalové kariéry v Sokolu Štítná nad Vláří

Měli jsme i dobré známosti v Brně na disciplinárce, kdy byl tehdy předsedou pan Linhart. S tím jsme řešili celou řadu problémů. Vycházeli nám v mnoha případech vstříc. Například:.červená karta klíčového hráče A- mužstva V. Strnada před derby 1.A třídy  ve Štítné, když jsme vyřídili podmínku a on nečekaně pro vedení Štítné nastoupil do  hry. A nebo trenérský přešlap na turnaji Ivo Viktora jednoho z trenérů mládeže, kdy dostal podmínku, ale stejného prohřešku se dopustil i na dalším prestižním turnaji bez trestu….

Z funkce předsedy FO jsem abdikoval po dvouleté hektické práci okolo fotbalu ze studijních důvodů (dělal jsem dálkově VUT v Brně a měl ukončený šestiletý semest). Jinak bych to šestileté studium asi nedokončil a musel si hledat jinou práci. Zastával jsem funkci vedoucího dispečera VDO. A na tuto funkci  předepsal útvar OTŘ  v novém Organizačním a funkčním schématu podniku vysokoškolské vzdělání). Předsedou byl zvolen pan Karel Suchánek, já jsem trénoval mladší dorost a pomáhal mu při řešení některých problémú,  které jsme v minulosti už řešili  na úrovní TJ VS nebo na nadřízených  fotbalových orgánech .

Koho řadíte mezi největší osobnosti a talenty současného slavičínského fotbalu?

Petr Švach, Michal Švach, Ondra Školník Daniel Horáček, Tomáš Kocián, Vojta Kalus. Talenti David Staněk, Dan Zvoníček, Lukáš Šebák.. Obdivoval jsem hru Dominika Plška nebo Milana Otépky.

Jak vnímáte letošní výkony fotbalistů FC TVD?

Vzhledem k náročnosti sezony, covidová opatření, mužstvo předvádělo zajímavý fotbal a 9. místo si zaslouženě uhrálo a má můj obdiv. Za velkou bojovnost na domácím hřišti i za přivezené body z venkovních utkání.

Děláte i čestného prezidenta Internacionálů. Jak byste zhodnotil jejich působení?

Činnost legend slavičínského fotbalu je hodná obdivu. Něco podobného neznám široko daleko. Scházíme se pravidelně jednou týdně na fotbalovém hřišti po 17. hodině. Je nás okolo padesáti! Věková hranice je od 36-let.  A nejsou to pouze fotbálky mezi oranžovými a modrými. Hráváme také hokeje na zimním stadionu v Brumově každé druhé pondělí. Platíme si 1,5 hodiny ledu v čase 18.30 až 20.00 hod ( letos od 3.10.2022 do 20.3.2023). Také pořádáme koncem prázdnin každoročně tenisový turnaj ve čtyřhrách, turnaj ve stolním tenisu, a několikrát v zimních měsících hráváme i kuželky. Máme svoje stanovy, které je třeba beze zbytku plnit. Máme svého prezidenta, pokladníka, trenéra, tiskového mluvčího i svoje webové stránky (legendyslavicin.estranky.cz) s přehledem o naší činnosti. U začátků legend byli trenéři a členové FO  M. Kovařík, E. Haraga, ing. Novotný, Ing. Novák, J. a M. Adámkovi, A. Vaněčka,J., Bližňák, J. Málek, M. Both, P. Miklas, ing. J. Fibich, J. Macek, P. Kováč, K. Kovařík, a postupně mladší ročníky J. Smolek, P. Koseček, Š. Hejník, L. Argaláš, A. Strnad, M. Strnad, I. Holek, ing. J. Váňa j. Divila, R. Bartoš a mnoho dalších.

Tyto pravidelné 1,5 hodinové fotbálky jsme okopírovali od lékařů v lázních Piešťany . Oni hrávali kdysi 2. fotbalovou ligu. A tyto pravidelné pondělky si zavedli pro  odreagování z každodenní rutiny a udržení zdravého těla a mysli.  K tomu všemu se rádi pobavili o svých zkušenostech a starostech při posezení po fotbálku u piva. Vzali mezi sebe i lázeňské kolegy, kteří hrávali v ligových mužstvech -J. Kravárik ve Slavii Praha, T. Krajčovič v TŽ Třinec a další, kteří pracovali v lázeňských domech i jiných pracovištích  v Piešťanech a blízkém okolí Piešťan.

Oba dva Vaši synové patřili mezi opory klubu. Milan byl srdcař a Peťa hrál už v šestnácti letech stopera v divizi za muže. Jak byste zhodnotil jejich fotbalovou kariéru?

Syni jak se říká, nepadli daleko od stromu. Ze studijních důvodů odešli do Brna. A tam hráli ve třetí lize. Starší Milan ve Spartě Brno, potom 3. ligu v Zeman Brno.

Mladší Petr odešel také do Brna a tam se dostal do Brna – Líšně, kteří vykopali také třetí ligu. Starší Milan postavil rodinný domek v Šaraticích u Brna. Místní ho přemluvili a začal za ně hrát ve středu zálohy. Přemluvil Petra a ten hrál za Šaratice stopera. Z městského přeboru postoupili postupně každý rok až do 1.A třídy,  když do Šaratic zlákali další své spoluhráče. Jejich fotbalová kariéra byla úžasná.  Fotbalová zranění je v závěru dost omezila. Kopačky pověsily již na hřebík a věnují se teď rekreačním sportům – hokej, lyžování, tenis, stolní tenis, cyklistika atd.

 

Co byste popřál slavičínskému fotbalu do dalších let….

Ve Slavičíně trvale bydlíme od r.1974. A mám radost, že Slavičín hraje zajímavý pěkný fotbal. Hrají u nás hráči ze Zlína a ti nejlepší ze Slavičína i okolí. A trenér Slončík spolu s výborem FO dobře doplňují mužstvo o mladé šikovné hráče..

 

Jaké byly Vaše první fotbalové krůčky?

Kouzlu fotbalové míče jsem propadl v dětství. Můj strýc, Bohumil Miklas ročník 1929, nejmladší bratr maminky, hrál fotbal na vojně v Dukle Mladá s panem Ježkem – rodákem ze Zvolena,  trenérem Sparty a Slavie Praha i mužstva ČSSR, mistrů Evropy z r. 1976. Strýc bydlel u nás v rodinném domku. Hrával fotbal za MEZ Brumov na levém beku. Když hrál Brumov doma, musel jsem být na tom fotbale a ze střechy vysoké stodoly jsem sledoval každý pohyb svého strýce. Třeba kopal odkop od branky tzv „bekaňu“ v zápase proti Štítné nad Vláří. Brankář nedával pozor, bavil se s diváky za brankou. A balon skončil v síti. Míč letěl celou trasu ve vzduchu a zapadl do branky. Je fakt, že to hřiště nebylo v délce 100 metrů, rozhodčí ale gól neuznal podle platných pravidel. Musel by to někdo tečovat. Další příklad. On kopával všechny penalty. Spoluhráči mu postavili míč na značku pokutového kopu. On se rozbíhal už od půlky, nabíral rychlost a kopal to šidlem. Říkal mi, že mířil na hlavu brankáře, který stával přikrčený ve středu branky. Na můj dotaz, proč mířil na tu hlavu brankáře, prý proto, že ten brankář čapl, aby ho to nezabilo – ten balon měl tehdy kožené šněrování a chlapi mu ten balon postavili šněrováním dopředu. I druhý strýc, František Miklas (ročník 1922) hrával za Brumov, také beka, ale toho si nepamatuji.

My jsme měli doma kozu. Se starším bratrem jsme se střídali v pasení té kozy. Když na mě přišla řada na neděli, tak jsem bráchu uprosil, aby šel za mě pást…A on ze mně vytáhl modrou papírovou tříkorunu = dnes hodnota 30,- Kč. A tak jsem měl ten fotbal rád.  Stále se dívám na každý fotbal, třeba i na derby Lipová versus Rudimov, tam bývá větší sranda.

 

V pátek oslaví ve Slavičíně na hřišti někteří bývalí ligoví dorostenci šedesátiny.

Máte pravdu, čeká nás fotbalové utkání a také velká oslava šedesátých narozenin silných ročníků 1962. Takže zavzpomínáme na tyto časy a pozvali jsme i několik vzácných hostů.

 

 

Milane, díky za rozhovor a přejeme do dalších let pevné zdraví a hodně radosti v okruhu své rodiny a přátel, nejen těch fotbalových.

 

 

 

 

]