Vyzkoušel jsem už všechny posty včetně brankáře, směje se univerzál Dominik Plšek

/Rozhovor/ Po dlouhé době se Dominik Plšek objevil v zápase áčka. Naskočil v duelu se Vsetínem pro něj na nezvyklém postu pravém obránci. Potvrdil tak, že jeho univerzálnost nezná meze.

Po jak dlouhé době jsi naskočil do zápasu áčka? Vzpomeneš si proti komu jsi hrál naposledy?
Divizní zápas jsem hrál naposledy 1. 5. 2016, derby v Brumově. Pamatuji si to přesně, protože jsem si v tom zápase přetrhl křížový vaz v koleni.

Po zdravotní stránce jsi nyní v pořádku a koleno drží? Co se ti stalo přesně?
Ano, musím zaklepat, koleno drží a můžu tak naplno trénovat. Po zátěži sice bolest cítím, ale není to nic s čím by se nedalo fungovat.

Během doby, co jsi nehrál, ses ujal dokonce trenérského postu u dorostu. Jak na tohle vzpomínáš?
Nazval bych to spíše výpomocí při nedostatku trenérů. Postupně se nás tam protočilo více. Mým úkolem bylo pomáhat hlavnímu trenérovi s přípravou tréninků, rozcvičkami a podobně.

Chtěl by ses trénovaní v budoucnu věnovat?
Asi ne, není to úplně oblast mého zájmu. Ale kdo ví, možná se v budoucnu k trénování dostanu. Pokud by se tak stalo, tak bych chtěl trénovat mládežnické celky.

Jak probíhala tvá rekonvalescence a kdy jsi začal s ostrým tréninkem?
Rekonvalescence probíhala hladce, ale tím, že mi operaci dělali bolestivější metodou (odebrání štěpu z vazu pod čéškou), tak koleno docela dlouhou dobu po operaci bolelo a jak už jsem uvedl, stále ještě místy bolí. Tato bolest mě dlouho limitovala při rehabilitaci. Ze začátku byl můj trénink omezen pouze na věci, které mi koleno dovolilo – takže zejména kolo a balanční cviky. Naplno jsem s týmem začal trénovat těsně před začátkem podzimní části sezony.

Zatím ses rozehrával v béčku. Bylo to po zranění ideální na rozehrání?
Ano, zvykám si opět na zápasovou zátěž, takže z toho důvodu bylo určitě lepší rozehrát se v béčku, kde tempo hry není takové jako v divizi. Pomaličku se začínám dostávat do zápasového tempa.

Teď jsi naskočil o poločase do divizního zápasu na Vsetíně. Jak se ti hrálo?
Nastoupil jsem na pro mě nezvyklém postu, pravého obránce, kde jsem mimochodem hrál poprvé v životě, ale hrálo se mi dobře. Trenér se mě o poločase zeptal, jestli zvládnu pravého beka, tak jsem mu řekl, že určitě a byl jsem rád za další start po dlouhé době.

Už jsi prozradil, že jsi nastoupil netradičně na pravém obránci. Ty v sobě toho univerzála nezapřeš, že?
Je pravda, že nyní můžu říct, že jsem si vyzkoušel už úplně každý post včetně brankáře.(smích). Je mi jedno, na jakém postu nastoupím v zápase, jsem za každou šanci rád.

Nezapomněl jsi vítězný pokřik po zápase v kabině?
Nene, to se nezapomíná a mám radost, že ten pokřik zní v naší kabině hodně často.

Změnila se kabina za dobu tvé nepřítomnosti nebo máš pocit, jako by si ani neodešel?
Někteří kluci přišli, někteří odešli, ale zdravé jádro zůstalo pohromadě, takže jsem se s nikým nemusel seznamovat. Jedna změna přece jen proběhla, přišel jsem o místo v kabině, které mi zasedl Salis(pozn. Martin Salajka). (smích)